El Paso

Hodnocení:

Film „El paso“ diváka zavede do kotle vášní, emocí a živelnosti. Režisér Zdeněk Tyc se po úspěšných „Smradech“ už podruhé vrací do světa Romů, který v nás zpravidla vzbuzuje strach a rozpaky, přestože o něm vlastně vůbec nic nevíme… „El paso“ je inspirováno skutečným osudem romské vdovy, matky devíti dětí. Filmová rodina Horváthových má dětí sedm. Příběh začíná okamžikem nečekané, tragické smrti otce. Matka Věra najednou stojí sama proti úřadům, odhodlaná udržet svou početnou rodinu pohromadě za každou cenu, jenže zoufale nepřipravená. Sociální odbor dává k soudu žádost na odebrání jejích dětí a následné svěření do ústavní péče. Ze dne na den jsou vystěhováni na periferii do sociálního bytu o jedné místnosti. Případ Věra versus město se dostane k mladé, ambiciózní advokátce. Svět Romů nezná a ani ji příliš nezajímá, celou kauzu bere zpočátku jako odrazový můstek své začínající kariéry. Navzdory svým předsudkům, nepochopení a občas i samotné Věře, která blonďatou advokátku zpočátku odmítá vpustit do svého světa, případ nevzdá. Naštěstí není sama, kdo stojí na straně rodiny proti většině. Je tady ještě lehce nepraktický, ovšem o to pro svou práci zapálenější, kurátor Kochta. Jeho snaha pomoci Horváthovým je přiživována také ryze soukromým zájmem o atraktivní advokátku…

 

Režie: Zdeněk Tyc , Scénář: Zdeněk Tyc , Kamera: Patrik Hoznauer , Hudba: Vojtěch Lavička , Hrají: Irena Horváthová, Linda Rybová, David Prachař, Denisa Demeterová, Igor Chmela, Vladimír Javorský, Jana Janěková ml., Petr Lněnička, David Matásek, Igor Bareš, Leoš Noha, Simona Peková, Marie Ludvíková, Josef Ferenc, Miroslav Kaman, Ivan Herma, Miluše Staňková

Komentáře
Radek99, 03.10.2017
El paso čili přepadení (někteří Romové ho používají i v jiných významech, třeba vězení...) je silným a potřebným projektem, zvláště v naší společnosti, která je s tolerancí k jiným etnikům trochu na štíru. Režisér Zdeněk Tyc jako by věřil v sociální rozměr filmového média, jak si ho v sobě neslo ještě v 60. a 70. letech minulého století, a tak se snaží svým filmem pojmenovat jeden z nejzávažnějších problémů naší současnosti - sociální vyloučení romského etnika. Příběh inspirovaný skutečným osudem paní Pužové a jejích dětí z Českých Budějovic, za kterou Zdeněk Tyc dojížděl při psaní scénáře, je proto zfilmován naprosto civilně, bez okázalých efektů, jak je ostatně blízké Tycovu filmovému cítění. Snímek má silný autentický rozměr (tomu odpovídá ručně snímaná kamera, romští neherci i mizanscéna) a jeho dokumentární rovina odráží původní tvůrčí koncept - podle Tycových slov jde o jakousi hranou a dramaticky stylizovanou formu dokumentu. Tyc se jistě nevyhnul schematismu a až karikování některých postav (modelový příklad sociálních pracovnic), ale jak se vůbec dá v takovémto chtě nechtě paušalizujícím pohledu tomuto jevu předejít? Takhle kontroverzní téma nelze obejít smířlivostí (pakliže máte někde poblíž svého bydliště skutečné romské ghetto, víte, že skutečnost je ještě horší...včetně přístupu majority...). Je potřebné pojmenovávat handicapy české společnosti a je potřebné si je umět přiznat. Nevím, jak budou na tento film reagovat sami Romové (mí romští známí, přítomní na premiéře, reagovali jednoznačně pozitivně), dá se ale předpokládat, že mnoho nás bílých bude mít s tímhle filmem apriori problém (o čemž svědčí i diskuze k filmu tady na čsfd...). Zdeněk Tyc zaslouží ale jednoznačně uznání, že se stále zatvrzele ve svých filmových projektech pouští do témat, které mu nepřinesou ani slávu, ani peníze. Jeho zápal lze analogicky přirovnat k entuziasmu terénního pracovníka Kochty - filmové postavy Davida Prachaře. Podobné filmy: Smradi
Napište komentář pro tento produkt!
Jméno
Prosím, napište komentář
Hodnocení produktu
Copyright www.maxx-marketing.net