Ro(c)k podvraťáků

Karel Janák se rozjel a pokusil se diváka šokovat. Z příjemných i když trochu drzých snowborďáků a rafťáků dokázal udělat přeimidžovaný parchanty, kteří s jejich kapelou Podvraťáci obletují parkety, jenže není každé zlato co se třpytí. Netvrdím, že se to nedalo čekat, ale na druhou stranu Václav Postránecký jako mafián, to by nemusela být taková hovadina ne? Jenže je. Je ještě větší než jsem si vůbec mohl myslet. Ro(c)k podvraťáků je příběhově možná daleko horší jak nějací Experti, dejme tomu. Ten příběh je totiž natolik debilní, že se tomu člověk musí smát. Jenže fakt je, že pár scén na to dělaných zde opravdu je. Sice jich není příliš, ale přesto dokáží pobavit. Za rok natočit dva filmy je slušný výkon, ale natočit dva průměrné až podprůměrné filmy to hraničí spíš s drzostí vnutit divákovi něco, co se mu prostě nemůže líbit. Tak rádobyvtipnědrsný humor jsem snad nikdy neviděl. Nebo možná jo, v předešlých Janákových filmech, jenže tady je to dohnáno až do absolutního extrému. Očekávání bylo nulové, výsledek je očekávaný. Doufám, že už se nedočkám dalších filmů s podobnou tématikou. Máme tu tvýho čokla a mám tady taky svou kudlu a ty vysolíš rovný mega nebo ta kudla pošle tvýho čokla do salámu.